Co sa dotklo mojej duse

... nie su to moje basne, ale oslovili ma...

Jan Skácel: Přísloví

Tak jsem se nad světem trápil,
až jsem si začal vymýšlet přísloví.

Jsou dlouhé pravdy a jsou pravdy krátké.

A nepřijde-li trest hned vzápětí,
musíš si vinu odžít životem.

A nikdo neodčiní čin.

A nikdo nedokáže složit písničku
pro slepé děvčátko a ptáka bez křídel.


Hovorím, čo som hovoril,
a sám viac neviem o tom.
Ktosi mi dvere otvoril
objať sa so životom.
Ktosi mi slová posiela.
A práve také slová
- košieľku z ramien anjela,
čo letel do domova.
Hovorím to, čo hovorím,
a konám to, čo musím.
A časy tiahnu pohorím.
A drobným krôčkom husím
potichu šliapu moje dni
po darovanej hrude.
Ktorý z nich bude posledný,
neviem,
len viem, že bude...........
(Milan Rúfus)


smrť
A tak jsem vděčnej za tu šanci,
že přijde po životě ráj,
kde ti suchou deku daj.
A snad tam budou pěkný stromy
a čistý záchody – to mám rád.
A když nic není, tak co to změní?
Já se obávám že nic.
Všechno má svůj rub i líc.
Ale tu šanci,
tu si prostě nedám vzít.