Jan Skácel

Jan Skácel - Čtyřverší

A vlastně ať je navždy po Tvém

A navěky je vůle Tvá

A život je když něco zbylo

A smrt když nic už nezbývá

_________

je slyšet vůni stůně růže

a vítr usnul znaven v seně

měsíček jako malé slůne

po nebi chodí obráceně

II


ta němá slova vypůjčím si od ryb

budu je řikat vroucne pod vodou

a ani trochu nebude mi lito

jestli se utopí a na břeh nedojdou.

LVI


Okolo kulatého stolu

v dome kde nikdo nebydlí

do smrti budou sedět spolu

bez oken slov a bez židlí

XVI


Lidé se berou pro ticho

které je slyšet jenom ve dvou

jinak to ticho neunesuj

inak je ticho přemůže

XVIII



jesme znovu němí

otlučená kolébka řeči nemá dno

a kdo se nyní dotkne ticha

rozkolébá je naprázdno

XXXV


podivná zima přesně o půlnoci

se rozezpívá kos jak zrnka kmínu

sype se zpěv a neustává

trvá jak saze u komínu

XXXIX