Staré, ale stále veľmi aktuálne

Táto pieseň od Karla Kryla je už dosť stará. Ale vždy, keď ju počujem, pripomína mi, že sú veci, ktoré sa nemenia... Už tisícročia...

Prosím, nehažte kamení, nehažte kamení na mou tvář,
nosím ďáblovo znamení, na čemž nic nemění svatozář,
a proto prosím, nechte těch ohledů, nechte těch ohledů bezcenných,
děsím se vašich pohledů přes hlavy sousedů upřených.
Za chvíli rozsudek hlasitě přednesou,
a potom poběží pro sako z pruhů,
prý pro můj posudek více mě nesnesou,
a naší mládeži půjde to k duhu.
Spěchám, nechte těch proslovů, nechte těch proslovů o scestí,
nechám na cestě k domovu rezavou podkovu pro štěstí,
pro štěstí, pro štěstí, pro štěstí ...